Běžecké trasy

Mapka tratí pro děti

Mapka tratí pro dospělé 

HLAVNÍ TRAŤ MUŽŮ 8000 METRŮ

   K obtížnosti této tratě většinou také přispívá velmi teplé počasí, i přesto, že start v 17 hodin. Těžká je však hlavně svým profilem. Na startu bývá vždy trochu nervozity, ale dlouholetý startér Lubor Podzimek a v posledních letech Zdenek Zeman vždy dokázali uklidnit závodníky tak, že nikdy nedošlo k předčasnému vyběhnutí, nebo dokonce k opakování startu. Ostatně řítící se osmdesáti až stočtyřicetičlenný peleton by už zpět asi stejně nikdo nevrátil

   Asi 600 metrů běží závodníci po cestě kolem rybníka a pak se dostávají do vesnice. Asfalt silnice je zavede na konec prvního kilometru. Tam se odbočí a zabíhá do terénu. Běžci jsou zde stále ještě pohromadě, i když se běžecké pole již značně protáhlo. Po zvlněné polní cestě mírně vzhůru proběhnou závodníci druhý kilometr, v jeho závěru již vbíhají do lesa. Třetí kilometr je značně zvlněný. Je to lesní cesta s krátkými výběhy a hned zas zmírnění – takové laškování, jako na houpačce. Startovní pole je již značně roztažené – ti nejlepší již mají náskok, ti pomalejší již dost zaostávají. V těchto chvílích přicházejí první krize. Stoupání sice mírné, ale dlouhé se již projeví. Pozná se, kdo přehnal počáteční tempo. Trať v polovině třetího kilometru se nejprve dost prudce svažuje. Závodníci se řítí s kopce a přitom musí pozorně registrovat nerovnosti terénu. Čtvrtý kilometr se klikatí jako had, vede však již po rovině podle vody. Kdo běží BLH poprvé, říká si v těchto místech, že má polovinu závodu za sebou a není to tak zlé. Netuší totiž, co bude dál. Teď totiž přijde pověstný výběh na Hřebenačku. Závodníci mají před očima rovný úsek cesty, která vede přímo do vsi, nic netuší. Náhle však žluté značení odbočuje vlevo a trať se najednou proti nim prudce zvedne.

   Aprílový kopec. Je prudký, ale je to jen kousek, za zatáčkou se to snad srovná. Krok se zdrobnil, úsilí zvýšilo.Odpočinek se odkládá, nic se nesrovnalo, za zatáčkou se objevil další kus pěkné lesní cesty,jen pro závodníky je příliš do kopce. Shora praží slunce, za stran sálá horko z rozpáleného jehličí a uprostřed toho běžci klopotně se ženoucí vpřed. No to snad ne, opět se odryla další prudká část. Zdá se, že ten kopec nemá konce. Běžci v čele závodu jsou již možná nahoře, ale mnozí závodníci rozeseti po kopci zvolňují, někteří se dokonce zastavují a musí jít alespoň pár metrů krokem. Ale to neznamená, že se kromě špice nebojuje. Už přece musíme být na vrcholu, vždyť mezi stromy prosvítá jasná obloha. A opět Apríl, kopec má další pokračování. Únava se rozlézá z lýtek až do stehen a pak celého těla, plíce snad přestaly pracovat, ve spáncích to pěkně buší. Běžci se rvou s tratí, horkem, sami se sebou. Funí, těžce oddychují, lapají po dechu. Závodníci se dobíhají, předbíhají, supí jeden vedle druhého a ukrajují metr za metrem. A konečně snad vrchol nebo ne? Ani se nechce uvěřit kousek nepřehledné rovinky a už jsou v nejvyšším bodě trati. Během osmi set metrů vystoupali závodníci stometrové převýšení! A už se mohou usmívat, do cíle už žádný kopec není, už mají to nejhorší za sebou.

   Ale ještě není vyhráno. Následuje seběh prudkou a kamenitou lesní cestou. Krkolomný seběh, mnohem prudší a divočejší než ten ve třetím kilometru tratě. Tady se dá hodně získat, ale i ztratit. Tady se to pouští na doraz. Unavené nohy však nesmí uklouznout či špatně došlápnout. Upadnout, to by bylo zlé – kotrmelce, odřeniny, snad i výron kotníku. Ale na to se moc nemyslí, běžci s očima vpíchnutýma do cesty pod nohama běží co to dá. Stále se bojuje!

  A už je tu konec šestého kilometru. Vybíhá se z lesa a tvrdou polní cestou se závodníci opět dostávají do vesnice. Přibíhají ale z opačné strany, než když na konci prvního kilometru zamířili ze silnice do terénu. Uběhli vlastně uzavřený okruh a teď jsou opět na silnici, mají sedm kilometrů v nohách a kilometr do cíle. V opačném směru než od startu – téměř rovina, ale píše. Nejprve po asfaltu a pak cestou po břehu rybníka přibíhají zpět do prostoru startu a cíle. Ten poslední kilometr donutí k vydání posledních zbytků sil. S cíle je slyšet komentování doběhu těch rychlejších. Diváci, kteří je povzbuzováním vyprovázeli na trať, je teď provokují k zvýšení tempa na konci jejich osmi kilometrové cesty. Jednotlivě, po dvou, či v malých skupinkách, mnohdy s velikými odstupy. Poslední křečovité zrychlení na pomyslné pásce. A to je vlastně všechno. Někteří vypadají svěží, jiní v cíli skončí zcela vyčerpáni. Jedni v čase hluboko pod třicet, jiní daleko přes třicet pět minut. Ale všichni jsou šťastni, že to mají úspěšně za sebou a že to dokázali – někdo poprvé, jiný po páté, či po patnácté, někdo s pícháním v boku, jiný kulhající s otlačenou nohou – všichni jsou ale vítězové, neboť každý, kdo doběhne tento závod je vítězem. Vítězem nad tratí, nad únavou, nad vlastním pohodlím. Ten krásný pocit se nedá ničím nahradit. To musí každý prožít sám. Osm tisíc metrů, každý dá zabrat, ale stojí to za to.

   A po malém občerstvení a chvilce oddechu zas všechno ještě letí hlavou. Pak ještě pohled na vyvěšené výsledky a rozhodnutí, že na příští ročník to bude chtít důkladnější přípravu.

PRŮBĚH TEPOVÉ FREKVENCE

  Pro lepší představu o průběhu srdeční námahy si prohlédněte přiložený graf. Je na něm znázorněn průběh srdeční frekvence závodníka zaznamenaný „Sport testerem“ při hlavním závodě mužů na trati osm tisíc metrů. K doplnění je třeba dodat že hodnota lidové frekvence testovaného je 48 a počáteční, po rozcvičení 98 tepů za minutu.

   Z průběhu zápisu je patrné velké vypětí už ke konci prvního kopce na třetím kilometru. Přesto, že svým profilem nevypadá tak hrozivě jako ten v polovině tratě, dokáže závodníky pěkně rozehřát. Po mírném zklidnění na čtvrtém kilometru další zátěž v prudkém stoupání. Na celé trati vlastně není žádné vyloženě odpočinkové místo. Poslední část tratě se běží opravdu naplno už bez jakýchkoliv rezerv.

Zkuste si schválně i vy porovnat svoji trénovanost změřením klidové frekvence a srovnat svoje pocity z průběhu vlastního závodu.